Far across the line

První článek je jakýmsi satirickým vyprávěním mého zážitku z předminulého víkendu, kde kromě jiného vznikly tyhle fotky s Kristýnou. Víkend to byl velmi produktivní a to nejen po fotografické stránce. Posuďte sami. 

Předminulý víkend jsem strávila s Kristýnou na Vysočině. Měly jsme štěstí, chytly jsme jeden z těch dnů, kdy už už vypadalo, že zima je záležitostí minulou, a proto nám nezbývalo než vyrazit na obligátní výlet na hrad Orlík. Trasa to měla být schůdná a krátká. Krom toho nabízela i spoustu odpočívadel, takže nic nebránilo v našem dobrodružství. První úskalí, kdy jsme několik minut neúspěšně hledaly začátek naučné stezky, jsme překonaly a vydaly se k hradu, tedy spíše zřícenině. Cesta byla přesně taková, jak popisoval náš internetový průvodce, tedy schůdná. Krátká sice taky, ale průvodce již neupozorňoval na uzavření hradu během zimních měsíců, a tak jsme i přes mé protesty přelezly hradby a na hradě se poohlédly samy. Přiznávám, že cedule varující návštěvníky před kamerovým systémem mi na odvaze nepřidávaly, ale Kristýniny argumenty "když jsme došly až sem, na rozhlednu musíme" mě přesvědčily. Naskytl se nám výhled na Humpolec, který jsme při troše fantazie s klidem mohly přirovnat k výhledu z Parcu Güell na Barcelonu. Kristýna tam teda nebyla, tak ta potřebovala té představivosti víc. Cestou zpět jsme to vzaly zkratkou přes mechový les a zavzpomínaly na dětská léta (nejen ta) strávená stavěním lesních obydlí. Na odpočívadlo jsme sice nenarazily, ale zato jsme objevily můj neum pro focení přírody, který se projevil hned při prvních pokusech o zachycení lesa prosvíceného sluncem. Pod kopcem jsme našly židovský hřbitov, který nás ihned lákal především proto, že nikde nebyl vchod, kterým by se běžný kolemjdoucí mohl dostat dovnitř. Kristýna, která zřejmě strávila na horolezecké stěně o něco více času než já, vylezla nahoru a já po prvotním nezdaru následovala jejího příkladu. Hřbitov nás obě dvě hrozně chytnul. Nebýt mého strachu o foťák, asi jsme nakoukly blíž než jen přes zeď.  

Po cestě k našemu víkendovému stavení jsme se ještě stavily v místním vyhlášeném podniku na guláš a škvarkové knedlíky a náš výlet zakončily společným se svalením na gauč u krbu, kde jsme strávily několik dalších hodin. Těch nejpříjemnějších z celého výletu.